Husovka 2023 On-line

Den První – příjezd
Oss!
Tak jsme tady! Sluníčko pálí, Sněžka nás přes Pec pozoruje a my rádi pozorujeme ji. Cesta docela utekla, kufry jsme přehodili do auta a s batůžky jsme vyšli na Husovku.
Obsadili jsme druhé patro, rozdělili se do pokojů a už na nás čekala výborná bramboračka a luxusní špagety, sladkou tečkou byl puding ze smetany s kakaem. Po večeři jsme si šli trochu zastřílet do lesa a prošli jsme se na dětské hřiště u Pražské boudy. Někteří už byli celkem unaveni a ve 21:30 byla večerka.
Foto zde:

https://photos.app.goo.gl/4crYSajv1v4UYJtg6

Den Druhý
7:00 nástup na rozcvičku platí pro všechny, až na ty, na které zapomeneme. Tentokráte to byla Sofinka s Eliškou, ty spinkaly jako Růženky. Ale počkali jsme a dočkali jsme se. Rozděleni na dvě skupiny jsme běhali a chodili po okolí chaty. Snídani všichni slupli jako malinu, pak hned do karategi a první trénink s přípravou na zkoušky. Makali jsme až do knedlíčkové polévky a šunkofleků. Po obědě jsme si do 14h odpočinuli. Slunné odpoledne jsme věnovali zdravovědě uprostřed lesa, dnes konkrétně jednotlivým druhům krvácení a jejich ošetření. Všichni si vyzkoušeli obvázání rány a odvážlivci i použití turniketu na zaškrcení pahýlu po amputaci končetiny. V podvečer jsme si pohráli na Kolínské boudě, kde mají mazlivé kozičky, ovečky, pstruhy a super prolézačky.
Knedlo vepřo zelo byl vrchol gastronomického dne a všichni minimálně jednu část této kombinace snědli s chutí.
Večer proběhlo hromadné koupání, protože už nám začali trochu vonět.
Zítra máme colodeňák na Sněžku, držte palce.
Fotky z druhého dne zde:

https://photos.app.goo.gl/DKp8dDKhUcJSw9Gu5

Den Třetí
Už mi to fakt nebaví, ráno se vzbudíte, kouknete z okna a tam je zase ta Sněžka na blankytně modrém pozadí. Otevřete okno, do pokoje začne proudit ten nudně čerstvý horský vzduch, no prostě pořád stejné…
Budíček jsem záměrně protáhl na 7:30, protože nás dnes čekal opravdu perný den. Vydatná snídaně a sáčky připravené na studený oběd, ano, dnes jsme vyrazili na kopec, na který je odsud z Husovky nejkrásnější pohled.
V 10:30 jsme vyrazili do Pece k lanovce na Sněžku. Slunce pralo od rána a předpověď slibovala nádherný den, jak stvořený pro celodenní tůru těchto parametrů. Lanovka byla pro děti opravdovým zážitkem, no uvidíte ve videích. Na kopci bylo znatelně chladněji, i foukalo, ale ne nějak strašně. Rozvinuli jsme Kamizu, udělali nějaké fotky a vydali se dolů ke Slezkému domu, kde jsme poobědvali svačinky z Husovky. Cestou na Luční Boudu začaly mít děti všetečné otázky podobné otázkám oslíka ze Shreka. U Luční Boudy se Barča vykoupala v potoce, ale zapomněla se předtím zout. Takže igeliťáky původně určené na zvratky do autobusu, posloužily jako izolační vrstva mezi novými suchými ponožkami a promočenými botami. Po další půlhodině jsme dorazili ke sněhovým polím nad Modrým dolem. Děti doté doby připomínající návrat legionářů přes Ural najednou ožily, vzpomněly si na zimní radovánky, čerstvá krev jim pronikla do žil a začaly nekontrolovaně běhat nahoru a dolů, dělat koule a navzájem se koulovat. Vrcholem byly sjezdy na zadku mokrým sněhem, no nářez. Když jsme je tam odsud konečně dostali, pokračovali jsme na chatu na Rozcestí, kde jsme si dali výbornou palačinku, přezuli jsme se do suchých ponožek, odpočinuli jsme si, nabrali nové síly a pokračovali přes Liščí horu, Lyžařskou Boudu, Lesní boudu až k nám na Husovku.
Chcete čísla? Tady jsou:
8:10 na nohou
Více jak 20 Km v nohou.
Věk dětí od 5 do 59 let
Večer jsme předčasně oslavili narozeniny Sofinky. Velká narozeninová párty všechny opět rozhýbala až do 21:30, kdy je večerka a hlavně únava katapultovala do postýlek.
Všem ohromná pochvala za dnešní výkon!
oss!
Spousta kýčovitých fotek zde:

https://photos.app.goo.gl/9qnPxX9xNFcgS1wo9

Den Čtvrtý
Dnes byl den jako vymalovaný, ale to jsou zde zatím všechny čtyři…
Také to byl den odpočinkový po včerejším půlmaratonu po vrcholcích našich nejvyšších hor. To znamená, že opět odpadla rozcvička, a kdybych některé nevzbudil, tak by snídani jisto jistě zaspali. Dnes už se projevilo, kdo se i mimo tréninky alespoň trochu pohybuje a kdo naopak tráví spoustu času ve virtuálu a na tu opravdovou realitu tak trochu zapomíná. Pro tyto jedince bylo dnes zatěžko sejít schody do jídelny na snídani. Ale na druhou stranu 20 v horách není pro tak malé děti jen na pochvalu, ale na opravdový metál!
Po snídani jsme obodovali úklid pokojů (žádné převratné změny jsme nezaznamenali a to ani od minulého roku. Prostě, kdo je tak trochu prasátko, nebude mít druhý den vyleštěné umyvadlo a prostěradlo napnuté, jako trampolínu. 🙂
Dopoledne bylo věnováno střelbě z luku, vzduchovky s optikou a vzduchovky s klasickou muškou (trénink na pouť). Zprvu mělo vše svá pravidla jako je palebné postavení, perimetr, palebná čára, ale s postupem času se vše zvrhlo do naprostého punku, kdy děti přebíhaly před hlavněmi nabitých pušek, koukaly do hlavní, jestli už diabolka letí, nebo se zasekla v ústí hlavně a podobné krásy střeleckého světa. Když začaly děti střílet na pohyblivý terč v podobě náhodně vybraného člena oddílu, trochu jsme s Petrem znejistili. Vše jsem stopnul, když si Honza začal stavět jablko na hlavu a Bertík vkládal šíp do tětivy luku se slovy o Robinu Hoodovi. A stejně už byl čas k obědu… 🙂
K obědu byly borůvkové knedlíky a před nimi výborná slepičí polévka s nudlemi. Na knedlíky se usmála i Barča, která do té doby hrála s každým jídlem Poker a musím říct, že se jí ve hře náramně dařilo. To jsem prostě vyfotit musel!
Po odpoledním klidu jsme si pro opičáky připravili stopovačku s rozmanitými úkoly s problematikou přežití v přírodě jako například: První pomoc, transport raněného, stavba přístřešku, či rozdělání ohně a v neposlední řadě i vyhledávání zasypaného v lavině pomocí pípáku…
Pravdu?
Všichni by zařvali na sebemenší krvácení, raněného by transportem dodělali, přístřešek by jim vzal vítr a na oheň se raději ani neptejte 🙂 Ale my je budeme učit pořád, každý rok znovu a znovu, třeba se něco uchytí?!
Zato vyhledávání zasypaného, to bylo jiné kafe. Zvláště, když byly zasypány bonbony a kostky Lego, ze kterých pak stavěli.
Večerní fotbálek je už každodenní nutností, stejně jako velmi oblíbená večeře.
Jo a dnes se zase museli sprchovat, už podruhé!!!
Zítra dopoledne cvičíme a odpoledne bude asi koupačka…
foto zde:

https://photos.app.goo.gl/VdjXwz281aQAvoJM8

Den Pátý
Před sedmou hodinou ranní jsme rozjeli budíček ve velkém stylu. Dnes poprvé nefoukalo, tak jsme odběhali rozcvičku jen v tričkách. Po snídani jsme trénovali na nadcházející zkoušky, které budou týden po soustředění. Dvě hodiny na slunci až do oběda s malou přestávkou na svačinku a pití.
Rizoto a výborná zeleninová polévka rozdělily dnešní program.
Odpoledne jsme si udělali toasty a už jsme klesali sjezdovkou Javor směrem do Pece a potom kolem Zeleného potoka, kde proběhla koupačka a otužovací kurz. Pomalu, velmi pomalu jsme se blížili k Jelením Loukám. Tam jsme vykoupili nanuky a jiné dobroty, odpočinuli si, zacvičili si, pohráli a cca za hodinu už jsme stoupali směrem k chatě Severka a chatě Na Konci Světa, kde se točil seriál My z Konce Světa. Dále jsme pokračovali směrem k Vlčí jámě a sjezdovce Hnědý vrch. Ve Vlčí jámě jsme je trochu postrašili, že tam je vlčí smečka s mláďaty, tak byli alespoň chvilku potichu. Pod Husovkou jsme jim dali ještě pár závodů v běhu, aby se více těšili na večeři. Večeři jsme posunuli na 19h a věděli jsme proč. Na chatu jsme dorazili v 18:55.
Výborná polévka a řízek s kaší byly velikou odměnou po nádherném dni plném silných zážitků. Večer jsme zakončili párty ke dni dětí, rozdali jsme dárečky a ve 21:30 šli hajat.
Oss
Foto a video zde:

https://photos.app.goo.gl/AV6AEtz2qtqJAnbj9

Den Šestý
Začalo to budíčkem v 6:50, následovala rozcvička, kde jsem se nemohl dopočítat dětí, řadu jsem přejel rychlým pohledem ještě jednou a zjistil jsem, že chybí Majda, nejmenší člen našeho týmu. Rozběhl jsem se k chatě a v dálce už viděl malou postavičku Majdy spěchající na rozcvičkové místo. Je to šikovná holka! Snad protože šlo o poslední rozcvičku, šlo vše jako po másle, dokonce i protažení ve dvojicích, což bylo v minulých dnech problém.
Po snídani měly děti na vybranou mezi stavěním Lego, co včera dostaly, malováním, hraním fotbalu, či jen obyčejným zevlováním na pokojích či kolem chaty. Od 10 hodin proběhly závody v kata, kterých se zúčastnili i trenéři. Výsledky se dozvíte ve fotogalerii.
Čína s rýží nás přehoupla do druhé poloviny dne, kterou jsme začali velmi kreativně kreslením, stříháním a lepením obrázků na téma: Nejsilnější zážitek ze soustředění. Trochu jsem byl smutný, že ani na jednom nebyli karatekové. Za to děl s tématikou dětské super párty byla většina. Hodně bylo vidět i Sněžku, ta byla také velmi silným zážitkem.
Po kreativní dvouhodince jsme zamířili na oblíbenou Kolínskou boudu, kde jsme pozorovali jak se zvěř baví. A byly tam i ovce a kozy. Dali jsme si něco na zub, probrali situaci okolo Karate v Čechách a už jsme sháněli zvěř k odchodu na večeři. Vepřový plátek s hranolky a jako dezert palačinka, udělaly dětem radost, kterou jsme ještě umocnili vyhlášením sobotní dobrovolné rozcvičky a předáním diplomů vítězům všech třech kategorií závodů v kata.
Po večeři byla opět volná zábava, kterou přerušilo ve 20 hoď. zapálení ohně a přípravy na opékání špekáčků. Přes silný vítr jsme venku vydrželi až do půl desáté, dětičky jsme vám řádně vyudili a před spaním nevykoupali, abyste alespoň trochu té báječné atmosféry mohli nasát po jejich příjezdu domů. Sedím tu v prázdné jídelně, jako každý večer. Chata utichla a já vstřebávám vše, co se za uplynulý den událo nejen mě, ale všem těm, kdo jsou tu se mnou. Mám dobrý pocit z pochval od chatařů, kteří nás mají rádi a tvrdí, že máme nejšikovnější děti, které sem jezdí, takové disciplinované a já přidávám mé oblíbené: „Karate není jen v Dojo, Karate je uvnitř každého Karateky a ten ho nosí pořád s sebou!“
Oss!
fotky zde:

https://photos.app.goo.gl/gFNPCjturAtCF2DQ7

Den Sedmý – odjezd
Dodržel jsem slovo a rozcvička opravdu nebyla, tentokrát byl budíček posunut až na 7:45 a ani tak se skřítkům, z jejich vyhřátých brlohů, moc nechtělo. Nicméně, jak jsme se za poslední týden mnohokrát přesvědčili, hlad je nakonec přemůže a zvítězí nad leností i únavou…
Po snídani začal ten pravý chaos s balením a snahou, dostat všechny své, někdy i cizí, věci do kufru, který snad odpříjezdu někdo prohnal sušičkou na 60 stupňů. Po zabalení proběhlo poslední hodnocení pokojů a u některých se v hodnocení konečně podařilo dosáhnout jedničky, aby také ne, když všechen bordel, zmizel v kufrech a objevil se jako zázrakem u vás doma, možná zrovna před chvílí, kdy jste otevřeli kufr svého miláčka…tak si to užijte, my v tom byli posledních 6dní. 🙂
Do oběda zbývaly dvě hodiny a pokoje již byly připraveny na předání. Skřítci si šli zahrát fotbal, na pískoviště, nebo jezdit závody trucků, jako předchozí večer. My ještě ladili poslední detaily jako vypsání diplomů, vyřízení formalit jako dochucení buřtguláše, dohodnutí svačiny na cestu a podobně.
Polévka s kroupami a buřtgulášek zpříjemnil poslední okamžiky na Husovce, zbývalo předat diplom vedoucím Husovky, rozloučit se, naházet kufry do auta a udělat poslední fotku s Husovkou v pozadí.
Klesali jsme prosluněnou krajinou plnou kopců, po kterých jsme v minulých dnech chodili, běhali, plnili úkoly nebo hledali poklad. Ano, padla na mě nostalgie, jako pokaždé, když opouštím tento krásný kout naší země a je jedno, jestli jsem na kole, jdu pěšky, jedu na běžkách či skialpech. Chtěl bych tuhle lásku k horám předat dál, už teď vím, že se mi to minimálně ve dvou případech povedlo, ale to nestačí. Proto sem budu vozit děti každý rok, budu je tahat do kopců a učit je, že když máte natrénováno, tak vám ty kopce chutnají tak nějak jinak, lépe a čím dál více.
Ale zpět na zem a rovnou do Pece. V první kavárně v Peci jsem si pochutnal na výborné kávičce, společně jsme pak navštívili infocentrum Veselý Výlet a pokoupili suvenýry pro vás rodiče a že na vás nešetřili 🙂
Měli jsme ještě asi hodinu a půl do odjezdu, zaskočili jsme na točenou zmrzlinu, prošli se po Peci, která, se bohužel, až příliš nápadně začíná podobat Švindlu. Ne, to není chyba, opravdu jak to cítím, tak to píšu.
Nastal čas vrátit se na autobusák, kde na nás již čekal Michal z Husovky s kufrem plným kufrů. Autobus akorát přijel, naházel jsem kufry do podpalubí, usadil skřítky na jejich očíslované pařezy a koráb, dle mých odhadů, z ranných 90-tých let, se dal do pohybu. Nepřítomnost WC v dálkovém autobusu mě trochu znervózněla a přiměla mě, nepřipomínat dětem pitný režim 🙂
Co děti vydržely s přehledem, já dal s největším vypětí všech sil až na konečnou 🙂
No a pak už můj příběh končí, skřítci se vrhli do náručí svých odpočatých rodičů, někteří se zapřísahali, že už nikdy nepojedou, ale čas všechny hrany obrousí, vše negativní bude zapomenuto, nebo přehodnoceno a zůstanou zážitky, silné zážitky!
oss!
foto zde:

https://photos.app.goo.gl/tCZSEyvKe8RcXXNh6