Husova Bouda – DEN PRVNÍ

Jak již víte, nezačali jsme úplně dobře, i když musím říct, že u autobusu byli všichni načas, z čehož jsem měl největší strach. Přesto, že jsme měli koupeny jízdenky i místenky cca 2 měsíce předem, první hodinu a půl jsem stál na tyči obsluhující zadní dveře, super trénink! Pak praskl klínový řemen a já poloviční automechanik, jsem začal hledat v řadách spolucestujících studentek alespoň jedny punčochy. Když jsem vznesl dotaz na celou palubu stojícího autobusu, mladší ročníky na mě nechápavě koukali a jen jedna seniorka, která si mě oblíbila hned po-té, co jsem ji uvolnil jedno z míst našich dětí, se přihlásila a už to vypadalo, že půjde do akce, když mě řidič zachránil informací, že to fungovalo u škody 120 a ne u autobusu. Otřel jsem orosené čelo, zhluboka si oddechl a začal vymýšlet, co budeme dělat následující cca 2 hodiny, než přijede servisní vozidlo a klíňák vymění. Začali jsme tím, že jsme si všichni šli odskočit, pak jsme si zahráli na honěnou, začvičili pár technik a pak jsem je nechal jen tak zevlit. Nějaké studentky rozjeli na svých plochých miláčcích hokej, tak jsme měli alespoň přehled o bronzové jízdě českého týmu. Když jsme se po dvou hodinách konečně rozjeli, někteří už byli tak unavení, že usnuli a slintali spolucestujícím na rameno, v horším případě do klína. Do Pece jsme dorazili asi v 18:45. To zachránilo starší kluky od vynesení materiálu do základního tábora. Použili jsme tedy jaky, a na jejich hřbety posadili i nejmenší účastníky letošního soustředění. Ostatní jsem zprvu trochu vyděsil asi 300 metrovým během směrem k zelenému potoku. Tempo bylo neúprosné, někteří už chtěli vzdávat, ale vidina večeře a postele, je dotáhla až na Husovu boudu, kde nás čekali ti, co si vyvezli zadnici autem.
Večeře byla velkou odměnou, rozhodili jsme děti (později upravím oslovení) do pokojů po 2-3, nechali je se zabydlit a vyrazili na malou procházku z které jsme se vrátili ve 21:45
22:00 večerka, ráno v 7:00 nástup na rozcvičku, ale o tom zase zítra…
oss!