Husova Bouda 2022 LIVE!

Vážení přátelé, každý večer se budu snažit přidat pár nových informací a fotografií z našeho pobytu.

OSS!

29.5.2022

DEN PRVNÍ – Jak již víte, nezačali jsme úplně dobře, i když musím říct, že u autobusu byli všichni načas, z čehož jsem měl největší strach. Přesto, že jsme měli koupeny jízdenky i místenky cca 2 měsíce předem, první hodinu a půl jsem stál na tyči obsluhující zadní dveře, super trénink! Pak praskl klínový řemen a já poloviční automechanik, jsem začal hledat v řadách spolucestujících studentek alespoň jedny punčochy. Když jsem vznesl dotaz na celou palubu stojícího autobusu, mladší ročníky na mě nechápavě koukali a jen jedna seniorka, která si mě oblíbila hned po-té, co jsem ji uvolnil jedno z míst našich dětí, se přihlásila a už to vypadalo, že půjde do akce, když mě řidič zachránil informací, že to fungovalo u škody 120 a ne u autobusu. Otřel jsem orosené čelo, zhluboka si oddechl a začal vymýšlet, co budeme dělat následující cca 2 hodiny, než přijede servisní vozidlo a klíňák vymění. Začali jsme tím, že jsme si všichni šli odskočit, pak jsme si zahráli na honěnou, začvičili pár technik a pak jsem je nechal jen tak zevlit. Nějaké studentky rozjeli na svých plochých miláčcích hokej, tak jsme měli alespoň přehled o bronzové jízdě českého týmu. Když jsme se po dvou hodinách konečně rozjeli, někteří už byli tak unavení, že usnuli a slintali spolucestujícím na rameno, v horším případě do klína. Do Pece jsme dorazili asi v 18:45. To zachránilo starší kluky od vynesení materiálu do základního tábora. Použili jsme tedy jaky, a na jejich hřbety posadili i nejmenší účastníky letošního soustředění. Ostatní jsem zprvu trochu vyděsil asi 300 metrovým během směrem k zelenému potoku. Tempo bylo neúprosné, někteří už chtěli vzdávat, ale vidina večeře a postele, je dotáhla až na Husovu boudu, kde nás čekali ti, co si vyvezli zadnici autem.
Večeře byla velkou odměnou, rozhodili jsme děti (později upravím oslovení) do pokojů po 2-3, nechali je se zabydlit a vyrazili na malou procházku z které jsme se vrátili ve 21:45
22:00 večerka, ráno v 7:00 nástup na rozcvičku, ale o tom zase zítra…
oss!

FOTKY ZDE:

Husova Bouda – DEN PRVNÍ

30.5.2022

DEN DRUHÝ – Ačkoli byl budíček ohlášen na 6:45 někteří nedočkavci bouchali dveřmi a rámusili už od 6 hodin. Následující rozcvička od 7:00 je ale opět vrátila na zem a byli strašně unavení… Snídaně v 8:00, pak úklid a bodování pokojů. Mají tam ještě rezervy, ale to doladíme do konce týdne. Dopolední trénink od 9:30 do 11h proběhl ještě za slunečního svitu, ale přítomnost větru nechala tušit, že něco přijde…a přišlo sněžení, ale to už jsme byli v chatě a po výborném obědě, kterému dominovaly špagety a bramborová polévka. Během poledního klidu se vysněžilo a vypršelo, připravili jsme zbraně všeho druhu a vyrazili na vlky do Vlčí jámy. Bohužel nás při zřizování palpostů vyrušilo silné krupobití a následný déšť nás vyhnal z Vlčí jámy až do chaty, dali jsme sušit věci, slunce znovu vysvitlo, tak se vyrazilo opět ven, tentokrát ke Kolínské Boudě, kde se děti vyřádily na prolézačkách a pomazlily se s domácími zvířaty. Okolo 17-té se v Obřím dole začala vařit mračna, což znamenalo další sprch na cestě na večeři. Řízek s bramborem, salátem a bramboračka, ale nechaly zapomenout na mokré odpoledne. Po večeři jsme si pod vedením Mikyho zopakovali základy první pomoci a to především pomoc při dušení, kde skvěle asistoval Štěpán, pak zastavení krvácení a pomoc při šoku.
Zítra nás čeká 1603
Dobrou noc.

FOTKY ZDE:

Husova Bouda – DEN DRUHÝ

31.5.2022

DEN TŘETÍ – Na dnešek byl plán jasný: celodenní tůra na Sněžku. Nemohli jsme tedy začít jinak než ranním výběhem a rozcvičkou na čerstvém Krkonošském vzduchu.
Snídaně byla domluvena na 8:00, hned po snídani jsme společně připravili balíčky dle chuti každého trekaře, proběhla kontrola materiálu(plyšáky jsme vyměnili za pláštěnku a náhradní ponožky), tenisky přezuli za trekové boty, bavlněné trička za funkční, komu něco chybělo, doplnili jsme z vlastních zásob a okolo 9:30 jsme vyrazili dolů do Pece ke spodní stanici lanovky. Pec už pomalu začíná připomínat Špindl a rychle ztrácí kouzlo, které pro mě vždy měla. Developeři prostě vedou na celé čáře, bohužel. Rozdělili jsme se do 4 skupin, nacpali malé smrady( nové označení jedné ze dvou skupin) do kabinek lanovky a stoupali k nejvyššímu bodu Česka a Polska, ano v jeden den jsme navštívili nejvyšší vrcholy dvou států. Po cestě nahoru jsme se řádně oblékli, protože tabule v dolní stanici lanovky ukazovala -4 a vítr na vrcholu Sněžky…kecala, zima byla, ale rozhodně nad nulou. Poštovnu vzaly děti útokem a rozhodly se utratit kapesné za suvenýry jako je cola, fanta, lízátko, atd. Vyfotili jsme společnou fotku, obešli vrchol kolem dokola a po řetězech začali klesat do Obřího sedla. Tady proběhl oběd v podobě balíčků od snídaně a pokračovali jsme směrem na Luční Boudu, cestou na Výrovku jsme si zablbli na sněhovém poli a na „Bufítku“ (chata na rozcestí) došlo na palačinky a párky v rohlíku, opravdu zasloužené! Cestou děti dostávali topografické úkoly a především starší už umí obstojně pracovat s mapou. Z Bufítku už to bylo jen co by kamenem dohodil a zbytek na čtyřkolce dojel na vrchol Liščí hory. Na lyžařské boudě jsme si otužili nohy, a přes Lesní boudu jsme se vrátili na Husovku. Všichni do jednoho si zaslouží obrovskou pochvalu za 18 km, 230 nastoupaných a 1020 sestoupaných metrů. Večeře byla luxusní. Polévka a kuře na paprice s těstovinou zakončeno palačinkou s jahodami a šlehačkou.
Večer děti zakončily výtvarným ztvárněním dnešního dne.
Dobrou noc
oss!

FOTKY ZDE:

Husova Bouda – DEN TŘETÍ

1.6.2022

DEN ČTVRTÝ – Den dětí , takže restday!
Opravdu si ho děti zasloužily, ale popořadě!
Ráno začalo jak jinak než rozcvičkou, ale bylo to spíše takové protažení po včerejší tůře. Po snídani, tedy krupicové kaši od pana vedoucího, jsme připravili pal posty a začala soutěž ve střelbě ze vzduchové pistole a praku na 10m. Docela foukalo a sluníčko dost ovlivňovalo míření, jinými slovy, moc nám to nešlo, ale zábava byla. Došlo i na bábovky na pískovišti a slackline. No dětský den, jak má být. Po obědě jsme si dali chvilku oddych, mezitím šel Miky se smradama připravit stopovačku plnou úkolů o Krakonošův poklad. Zpočátku nás zastihla malá přeháňka, ale sluníčko nakonec zvítězilo a moc jsme si to užili, včetně závěrečné šiškové bitvy. Pak jsme u černého potoka ošetřili raněné, ukázali si jak ošetřit a znehybnit zlomenou končetinu a za krásného počasí jsme se vraceli k boudě, kde jsme si dali karate-fotbal, písek a jiné hry. Tak jsme vydrželi až do večeře, byla kuřecí roláda s hranolkama, což kuchařka okamžitě minimálně zdvojnásobila svůj kredit v očích dětí. Po večeři nás opustili 4 členi naší skvělé party Monča, Nela, Lucka a Honza. Vůbec se jim odsud nechtělo, vůbec se jim nedivím, v sobotu asi uroním slzu. Do 20:00 jsme byli venku, bylo prostě nádherně a my nechtěli být v boudě. Přečetli jsme si vaše vzkazy, vykoupali se a jdeme spát. Zítra najíždíme na tréninkový mód.
Dobrou noc

FOTKY ZDE:

https://photos.app.goo.gl/FaHu9Rm4tck2tgQM9

2.6.2022

DEN PÁTÝ – zdravíme ze sluncem zalitých Krkonoš.
Ráno opět začalo rozcvičkou, ale jen na výjimky, jsem musel smrady budit. Už toho mají dost. Jen co jsme se nachystali, přišla rychlá přeháňka. Zavelel jsem k návratu na pokoje a jejich úklid. Ale jak rychle přišla, tak odešla a my si mohli jít zaběhat a protáhnout bolavé svaly.
Po snídani jsme se převlékli do gi a začal trénink, který jsme nakonec protáhli až na 2 hodiny. Cvičili jsme hodně na zkoušky, ale také soutěžili, tak to pěkně uteklo. K dobré atmosféře pomohlo i slunce, které vylezlo hned po ranní přeháňce a za Liščí horu zalezlo až po 20 hodině.
Po obědě jsem smrady nalákal na zmrzlinu a pohár, tak jsme se vydali přes sjezdovku Javor do Pece. Když jsme seběhli sjezdovku, jeden z členů postrádal peněženku. Pět dobrovolníků si dalo půl sjezdovky znovu, tentokrát směrem nahoru, zbytek šel hledat zmrzlinu do Pece a já hlídal batohy. Peněženka se našla, zmrzlina ne, ale v obchodě měli nanuky. S hledači pokladů jsme posbírali batohy a vyrazili proti proudu Zeleného potoka, po chvíli nás dostihli hledači zmrzliny a pokračovali jsme všichni směrem na Jelení louky. Když jsme šli kolem jedné z mnoha tůní, vyprávěl jsem dětem, že jsem se tam koupal. Výzva padla a k mému překvapení, pár jedinců smočilo více než jen nohy. Na chalupě měli sice zavřeno, takže koupání ve vyhřátém bazénu se nekonalo, ale myslím, že silnější zážitek byl v Zeleném potoce. Další adrenalin jsme zažili při překračování Liščího potoka, kde je již několik let stržená lávka a děti jsem musel přehazovat.
Přes chatu Na Konci Světa a Severku jsme se dostali do Vlčí jámy a odtud už na silnici a rychle na večeři, kterou všichni vdechli do jednoho.
Další silné zážitky nás čekají zítra, dobrou noc!
OSS!

FOTKY ZDE:

https://photos.app.goo.gl/bWpA1Tw9j1fW9Nqd7

3.6.2022

DEN ŠESTÝ – Poslední celý den v ráji Krkonoš
Dnes byl ráno nastartovaný pouze Maty Chvalňas, jinak jsem musel budit všechny. Mají toho opravdu dost a nejsou sami, i mě bolí nohy, ale trenér nemůže ztratit tvář a tak vytahuji píseň: Je ráno, Anno od Venci Neckáře a předstíral nadšení z nadcházející rozcvičky. A zase jsme to dali, i když jsem naši Elišku musel chvilkama nést, protože ji opravdu bolely nožičky. Po snídani jsme obodovali pokoje a vrhli se do soutěží v kata a kumite. Běžecký závod jsem zrušil z důvodu obav ze zranění každého, koho bolely nohy. Po soutěžích jsme se ještě věnovali skládání Gi, aby se to všichni naučili a už nechodili na tréninky jako přežvýkaní od krávy. Pak už do oběda dostali volno a já s Mikym jsme měli chvilku pro sebe, tak jsme si spolu krásně zacvičili sentei kata. Asi prosadím novou kategorii kata family a začnu závodit… 🙂
Odpoledne jsem měl v plánu výlet na Černou Horu, ale když jsem je viděl, jak se plouží do schodů z oběda, nechtěl jsem riskovat, že bychom se na večeři nevrátili. Po poledním klidu jsem vyhlásil volnou zábavu, což mělo velkou odezvu. Takže Karate-fotbal, pískoviště, slack line, trampolína, zatímco já vypisoval diplomy a certifikáty k výstupu na Sněžku.
K večeři jsme si objednali buřty na ohni. Takže mravenečci naběhli do lesa a tahali jednu kládu za druhou.
Pomocí škrtadla se tak dlouho snažili rozdělat oheň, až se to s malou pomocí povedlo.
Buřtíky jsme si opekli společně a navzájem. Pak už se všichni rozběhli okolo chaty a věnovali se svým volnočasovým aktivitám. Po 20 hodině jsme vyhlásili vítěze jednotlivých kategorií, předali medaile, které Miky nasbíral za svoji krátkou kariéru sportovního karateky a proměnili jsme jídelnu na diskotéku. Ale únava se promítla i do tanečních variací, tak jsme před desátou ukončili produkci a zamířili do sprch.
Na zítřek jsem vyhlásil amnestii na rozcvičku, je pouze dobrovolná, tak jsem zvědav, kolik se nás ráno sejde.
Dobrou noc!
Oss!

FOTKY ZDE:

https://photos.app.goo.gl/wLJbUoRZBD7gA6ZWA

4.6.2022

DEN POSLEDNÍ – oss
Jak jsem večer slíbil, na poslední rozcvičku jsem udělil amnestii. Přesto jsem obešel pokoje a čekal, zda se někdo nepřidá. Miky by prý šel, ale zase jsme tam smrady nemohli nechat v boudě samotné. Miky se zavrtal zpět do peří a já se šel proběhnout na Lyžařskou boudu. Rána mám na horách úplně nejraději a doufám, že jsem je za těch pět ranních rozcviček něco málo předal i na smrady. Když se vše probouzí, nikde nikdo, jen vy, srnec, zajíc, sojka,….sakra už jsem doma, v chodbě asi 50 kg materiálu a vůbec se mi nechce vybalovat. Nejraději bych tam zůstal a každý týden si tam nechal poslat skupinu dětí na digitální detox 🙂
Když jsem přiběhl, všichni ještě spali, budil jsem je slovy, že je za pět minut snídaně! Na to slyší úplně všichni. Ten zdraví hlad, takový si uděláte snad jenom na horách. Už jsme seděli, čaje nalité, ale pořád jsem měl takový divný pocit, jako by tu někdo chyběl. Když nevíš, tak se zeptej, učili nás už ve škole. „Kdo chybí?“ Eliška, ozvalo se. No jo, já na ni zapomněl. Vyběhl jsem schody a předstíral, že zaspala, ať sebou hodí, všichni na ni už čekají…
Po snídani jsme ještě naposledy obodovali pokoje, zabalili jsme batůžky na ven a vyrazili na poslední túru. Přece neprosedíme poslední den v boudě.
Průzkumníci dostali vysílačku a vyrazili napřed, komunikace probíhala jako u profíků a kolemjdoucí koukali, co že se to tu děje za manévry 🙂
Vzali jsme to přes Pražskou a Kolínskou boudu nahoru k Černohorskému rašeliništi, tady jsme udělali větší okruh a došli až na Pardubické boudy. Odsud jsme museli nastoupat k Hotelu Černá Bouda a pak už jen kousek na Černou Horu. Děti už si na moje odpovědi, že zbývá už jen posledních 16 km do kopce, zvykly, ale neznalí kolemjdoucí, mě připomínali, že děti mají malé nožičky a že bych je neměl tak mučit 🙂
Sestup z Černé hory připomínal návrat legionářů přes Sibiř do Čech. Trvalo nám to asi hodinu a půl zpět na Husovku a místy se někteří nechávali nést silnějšími jedinci z naší skupiny. Zato před boudou, jak ucítili oběd, vyždímali ze sebe zbytek sil a dokonce běželi.
Už nevím kolik jsem po obědě zabalil kufrů a batohů, každopádně na ty dva moje mi zbylo asi 15 minut, když jsem si uvědomil, že musím zabalit i naší Elišce. No co vám budu popisovat, prostě zábava…
Velcí kluci nesli materiál na zádech, malým se vezly kufry autem, ale i tak byl ten sestup do Pece opět utrpením. Rychle jsme nakoupili svačinu do autobusu a mohli jsme se vydat na zpáteční cestu. V autobuse to většina hned zalomila a já se instinktivně ohlédl, jestli jsme tam někoho nezapomněli. Nezapomněli, teď už jsou všichni doma a snad budou jednou s úsměvem vzpomínat, jak museli u stolu čekat, až si nandá i ten úplně poslední, než zazní kouzelné OSS! a můžou začít jíst.
Tak OSS!
Dobrou noc a nezapomeňte ráno vstát na rozcvičku 🙂

FOTKY ZDE:

https://photos.app.goo.gl/xxXgxmHhFLQNRcQu7