Soustředění Husovka 2025 – aktuálně

Den 1 neděle
Sraz byl v 8:00 na náměstí ve Vinařicích a všichni jsme se opravdu dostavili. O 15 minut později jsme už frčeli směr Hradec Králové, Trutnov a Pec pod Sněžkou. V 11:30 jsme byli u Husovky. Počasí bylo nebeské, nebylo na co čekat! Přebalili jsme se a vyrazili na Lyžařskou boudu na výborný oběd. Siesta před boudou v podobě válení na pytlích, nebo osvěžení nohou v potoce stála za 30-ti minutové zdžení. Pokračovali jsme na rozhlednu na Hnědý vrch, konečně byla opravena a tak jsme mohli vystoupat něco přes 100 schodů. Někteří překonali sami sebe a i se strachem v očích dokázali vyjít až nahoru. Zpět k Husovce jsme to vzali přes Lesní boudu, kde proběhlo osvěžení v podobě zmrzliny….fakt bylo vedro, a přes chatu MÍR jsme zamířili do pokojíčků, které nám budou domovem na příštích 6 dní. Děti si vybalily, vyzdobily si cedulky s názvy pokojů a všichni už jsme se těšili z výborné zeleninové polévky a svíčkové na smetaně. Po večeři jsem je rozpustil a děti se bavily tak, jak to umí právě jen děti….někdo na pískovišti, někdo na trampolíně, další v 10-ti letech drtí odrážedlo pro roční mimina, prostě děti. V půl osmé dorazil David s rodiči. Původně to vypadalo, že nepojede kvůli rozbité hlavě, ale nakonec vyhrála touha prožít již třetí soustředění v řadě. Od 20:00 byla uvítací superdiscoshow, kterou jsme ve 21:00 ukončili. Ve 21:30 už byl v celém druhém patře Husovy boudy klid….dobrou noc!
pár fotek z prvního dne zde:

https://photos.app.goo.gl/jpxK9nQeNWtCnptW8

Den 2 pondělí
Konečně ranní rozcvička, ikdyž trochu mžilo, všichni uběhli určenou trasu, pak jsme se protáhli a trochu prodýchali. Po výborné snídani se řádně rozpršelo, tak jsme se pustili do výroby originálních triček, probrali jsme trochu ze zdravovědy- typy krvácení a do oběda jsem měl přednášku na téma: Historie Karate. Na to, že to bylo z nouze, tak mě překvapilo, jak to děti zajímalo a informace jen hltaly. Po obědě jsme si dali malou pauzu a jakmile přestalo pršet, vyrazili jsme ven. Vydali jsme se směrem k Pražské boudě, přes kopec, Vebrovy boudy a Javorku do Pece. Po cestě proběhla zdravověda, tentokráte přivolání a komunikace se záchrankou, ošetření všech druhů krvácení, které jsme si dopoledne zopakovali. Určovali jsme azimut a pracovali s papírovou mapou, což pro mnohé byl opravdový zážitek. Nakonec jsme potrénovali přesun raněného. Pak propuklo houbařské šílenství, zastavili jsme se na vyhlídce nad Pecí a začal neúprosný výstup z Pece na Husovku. No a protože po silnici chodí všichni, tak jsme vyrazili po sjezdovce. No udělali jsme si pěknej hlad. Po večeři si šli ještě na chvilku pohrát ven na trampolínu, na pískoviště a tak. Po 20 hodině se šli vykoupat, dnes už všichni povinně, a spát.
Tak dobrou noc a sladké sny…..
Další várka fotek níže

https://photos.app.goo.gl/kAncpP2ePPvS2wfP7

Den 3 úterý
Cože? 6:15 a už nechrápou???
„Já jim dám!“ pomyslel jsem si a otočil se na druhý bok. 7:00 rozcvička, běžíme stejný úsek jako včera, ale vkládám o 2 sprinty navíc. Dopoledne jsme si dali trénink a ti, co jdou ještě na zkoušky, si přidali dalších 30 minut. Zbylou 1/2 hodinku do oběda je volná zábava. Odpolední program a s ním i plán do konce týdne, jsem musel komplet překopat, jakmile jsem zjistil, ze na Jeleních loukách, kam jsme měli namířeno, mají prostě dnes zavřeno. Odpoledne proběhne střelecká příprava, zítra vyrazíme na Sněžku a koupačka na Jelenkách bude ve čtvrtek.
Po poledním klidu jsme zabalili zbraně, terče a střelivo a vyrazili jsme do lesa. Cestou jsme potkali překvapenou srnku, ale moc si z nás nedělala. Než jsem nachystal terče, napjal tětivy luků a rozmotal gumu praku, proběhl rychlo kurz obvazování a zastavení krvácení pomocí tlakového obvazu – 12 dětí a 6 střelných zbraní- pravděpodobnost střelného zranění se blížila jistotě. Ale dali jsme to bez ztráty kytičky i krve a vydrželo nám to až do večeře. K večeři jsme si dali výbornou nudličkovou polévku a vepřovou pečeni s noky a zelím a odlehčili jsme to melounem. Po večeři si děti tradičně šly hrát na písek, trampolínu a jezdit na autech velikosti většího angličáku.
Po 20h obsadily děti sprchy, prasata šla spát rovnou, ale vyčistit si zuby jsem donutil všechny.
Mému přání na dobrou noc: „Ať se vám zdá něco pěkného……třeba o trenérovi!“ Tak tomu se vysmáli :-))
Tak dobrou noc a ať se vám zdá něco pěkného…….třeba……o vašich dětičkách!
oss!
foto a vtipná videa z dneška níže

https://photos.app.goo.gl/rizYDaxUcwHfr1tG7

Den 4 středa
Tak už se to zlomilo, už je musím budit, jen pár jedinců vstává před budíčkem. Dnes jsme se při rozcvičce věnovali dýchání a protahování. Běh jsme tentokráte vynechali, kvůli dnešní celodenní tůře ze Sněžky. Po snídani jsme dětem připravili toasty, sušenky a jablka, a po 9h jsme vyráželi dolů do Pece. Cestou k lanovce jsme se zastavili na výbornou zmrzlinu. Vystáli jsme si frontu na lanovku, rozdělili si děti do kabinek a nechali se vytáhnout na Sněžku, kde jsme zažili první společné vyvrcholení, pro pár jedinců to byla premiéra na nejvyšším bodě ČR. Opět jsme si zacvičili kata přímo na vrcholu, což se pomalu ale jistě stává již tradicí. Tentokrát jsme sklidili i potlesk od přihlížejících výletníků. Volné vrcholové lavičky jsme využili k obědu. Po gáblíku jsme vyrazili dolů a pak směrem k Luční boudě, dále k Výrovce, kde jsme si koupili nějaké palačinky, limonády a podobně. Pokračovali jsme k chatě na Rozcestí a přes Liščí horu dolů k Lyžařské boudě, kde jsme si opět umyli smradlavé nohy před finálním sestupem k Husovce. V 17:55 jsme uděli poslední foto z dnešní tůry a děti pospíchaly na večeři, kterou zlikvidovaly včetně polévky a štrůdlu jako zákusku.
Po večeři jsme obodovali pokoje a smradi zmizeli opět venku. Do sprchy jsem tentokrát zahnal všechny, protože po celém dni na cestě, se z některých pokojů nesl odér připomínající více chlév před vykydáním, než pokoj malých dětí.
Ve 21h už si většina dětí nechala zdát o zítřejší rozcvičce…
Dobrou noc…. Oss!
dost fotek zde:

https://photos.app.goo.gl/psQhKaL2s2EUpr56A

Den 5 čtvrtek
Tak, a mám toho dost!
Přes mé denodenní urgování a naléhání na výměnu spodního prádla, jsem dnes narazil na trenky, které ač nebyly od fy ADIDAS, měly 3 pruhy, za každý den nošení jeden hnědopruh, ponožky tvrdé, že by se s nimi dalo vrhat a tričko s vůní 2 dny naložené cibule…. jako snesu hodně, ale když mi po ránu mezi dveřmi profackuje odér cibulových kroužků s kyselou okurkou položených na víku suchého záchodu, koplo i mě, otrlého otce tří dětí!
Ale zpátky k vašim dětičkám…..místo ranního běhu jsme se prošli svižným tempem cca 3 km. Dopoledne jsme drilovali na zítřejší zkoušky. Někteří hodinu, někteří dvě, jak kdo potřeboval. K obědu byly buchtičky se šodó a samozřejmě polévka. Po obědě jsme vyrazili s plavkami a ručníky na Jelení Louky s vidinou koupání ve vyhřátém bazénu. Cestou okolo Pece směrem k Zelenému potoku jsme zjistili, že mají zavřeno, ale to nás nezastavilo a vykoupali jsme se v Zeleném potoce ve vodě, kterou sluníčko vyhřálo asi na 2 cm. Po osvěžení jsme pokračovali na Jelení Louky, kde jsme si zahráli na mravence (videa pod článkem) na honěnou a tradičně jsme si zacvičili společně kata. Po hodince jsme se zbalili, namočili si čepice v potoce a vystoupali přes Liščí potok až na Konec světa, tedy k chatě Na Konci Světa. Dále přes Severku, sjezdovku Hnědý vrch a Vlčí jámy až na Husovku, kde jsme byli v 17:59 a ucítili vůni smažených řízků, které mi na chvilku, ale opravdu jen na chvilku připoměli ranní cibulové kroužky…
Po večeři byla opět volná zábava okolo boudy a po 20h všichni bez rozdílu do sprch!!! už žádné kroužky a zaseknuté ponožky v pelesti postele!
A zákaz nošení ADIDASU!
Oss!

https://photos.app.goo.gl/3g5tYnaw2zGpN3JB6

Den 6 pátek
Ráno jsme začali rozcvičkou, jak jinak, dnes jsme si běh prodloužili na 3,5 km. Více méně to dali všichni a mají za to můj velký obdiv.
Po snídani jsme tradičně obodovali pokoje a šli na poslední trénink před zkouškama poslední pětky, která nestačila odpáskovat před soustředěním. Ostatní se svezli a drilovali techniky na 7.kyu. Do oběda bylo volno, tak tradičně drtili odrážedlo. Po obědě byl polední klid kvůli nadcházejícím zkouškám. Celá pětice úspěšně složila zkoušku okořeněnou s výhledem na Sněžku. Odpoledne jsme vyrazili směr Kolínská Bouda a Černá hora, děti se ráchaly v potoce, krmily zvířátka a hráli si na hřišti. Před večeří jsme skočili do lesa na dřevo a po lehké večeři jsme rozdělali oheň a opekli špekáčky. Od 20h proběhla velká závěrečná párty s tancem a zpěvem. Ve 22h šli všichni na prasáka spát.
A já už jdu taky….dobrou noc!

https://photos.app.goo.gl/VZv3UV9nZwdsTsjp6

Den 7 sobota – odjezd
Je jedenáct večer, sedím u stolu a tupě koukám do obrazovky počítače, v hlavě tisíce myšlenek, které se zrodily spolu se zážitky posledních 7-mi dnů. Nemůžu to tam vyblejt všechno, kdo by to četl? Možná jsem měl počkat alespoň do zítra, ale to by myšlenky ztratily autentičnost dnešního posledního dne na soustředění Husovka 2025. Tak jdu na to!
Ve 20:00 jsem předal poslední dítě jeho rodičům s krátkým reportem, jak to které dítě zvládalo a tak. Cesta se zastávkou na mekáči trvala necelé 4 hodiny a byl to opět zážitek, ikdyž v každém autě jiný. Došlo i na tanec šavlí, ale byl jsem připraven a jeden a půl litrová kačenka neskončila Monče za krkem, ale v pytlíku určeném k této vyjímečné příležitosti. Trochu mě to rozhodilo a sjel jsem z dálnice o jeden exit dříve a modlil se, aby mě kolona čítající další 4 auta nenásledovala, modlitba nepomohla a tak jsme se všichni zdravili na nejbližším kruhovém objezdu.
Zbaleno jsme měli už od oběda, tak jsme mohli vyrazit ještě na krátkou procházku (slabšími jedinci zvanou tůru) na Tetřeví boudy. Tedy já se toho neúčastnil, protože jsem si už od rána s několika kačenkami hrál. Ale z vyprávění a fotek vím, že to bylo příjemné rozchození oběda. Bylo totiž kuře s bramborem/ rýží, což si děti sami vybraly a ochotná paní kuchařka Krista jim splnila, co jim na očích viděla.
Dopoledne jsme vyhodnotili celotýdenní soutěže v úklidu, největšího jedlíka, a tak podobně. Rozjeli jsme tvořivé dílničky s nožem, pravda, není to nejobvyklejší nástroj v dětských dílničkách, ale zase to není tak složité jako práce s buzolou, děti! A tak, když jsem ošetřoval třetí řeznou ránu, došlo mi, že se dílničky letos opravdu vyvedly.
Jelikož poslední den je rozcvička vždy dobrovolná, počítal jsem, že půjdu sám. O to více mě mile překvapil tatínek Radek, který mě doprovodil při mém tradičním běhu na Lyžařskou Boudu. Teda povím vám: “ Asi stárnu, měl jsem toho plný brejle!“ Ale přeci neztratím tvář před mladším chlapem…no s vypjetím všech sil jsem to dal! Zas tak starej nejsem! A na to, že jsem v noci hlídal kačenky a moc toho nenaspal (výmluva), celkem dobrý!

Bez jednoho dne, kdy pršelo, jsme měli 6 dní azuro a teplotu tak akorát na procházky i tůry. Prostě dobří lidé, mají v horách dobré počasí a já jsem uplynulých 7 dní trávil s dobrými lidmi z nížin u dobrých lidí z hor, konkrétně z Husovy boudy, která je naším druhým domovem na každoročním soustředění…
Tak zase za rok!
Děkuji rodičům za odvahu svěřit mi jejich děti, děkuji rodičům, kteří se na tom se mnou podíleli, děkuji všem z Husovi Boudy a děkuji mé ženě, že to se mnou dává!
oss!

https://photos.app.goo.gl/niK96ZkSJ3Mn5jAg7