Na dnešek byl plán jasný: celodenní tůra na Sněžku. Nemohli jsme tedy začít jinak než ranním výběhem a rozcvičkou na čerstvém Krkonošském vzduchu.
Snídaně byla domluvena na 8:00, hned po snídani jsme společně připravili balíčky dle chuti každého trekaře, proběhla kontrola materiálu(plyšáky jsme vyměnili za pláštěnku a náhradní ponožky), tenisky přezuli za trekové boty, bavlněné trička za funkční, komu něco chybělo, doplnili jsme z vlastních zásob a okolo 9:30 jsme vyrazili dolů do Pece ke spodní stanici lanovky. Pec už pomalu začíná připomínat Špindl a rychle ztrácí kouzlo, které pro mě vždy měla. Developeři prostě vedou na celé čáře, bohužel. Rozdělili jsme se do 4 skupin, nacpali malé smrady( nové označení jedné ze dvou skupin) do kabinek lanovky a stoupali k nejvyššímu bodu Česka a Polska, ano v jeden den jsme navštívili nejvyšší vrcholy dvou států. Po cestě nahoru jsme se řádně oblékli, protože tabule v dolní stanici lanovky ukazovala -4 a vítr na vrcholu Sněžky…kecala, zima byla, ale rozhodně nad nulou. Poštovnu vzaly děti útokem a rozhodly se utratit kapesné za suvenýry jako je cola, fanta, lízátko, atd. Vyfotili jsme společnou fotku, obešli vrchol kolem dokola a po řetězech začali klesat do Obřího sedla. Tady proběhl oběd v podobě balíčků od snídaně a pokračovali jsme směrem na Luční Boudu, cestou na Výrovku jsme si zablbli na sněhovém poli a na „Bufítku“ (chata na rozcestí) došlo na palačinky a párky v rohlíku, opravdu zasloužené! Cestou děti dostávali topografické úkoly a především starší už umí obstojně pracovat s mapou. Z Bufítku už to bylo jen co by kamenem dohodil a zbytek na čtyřkolce dojel na vrchol Liščí hory. Na lyžařské boudě jsme si otužili nohy, a přes Lesní boudu jsme se vrátili na Husovku. Všichni do jednoho si zaslouží obrovskou pochvalu za 18 km, 230 nastoupaných a 1020 sestoupaných metrů. Večeře byla luxusní. Polévka a kuře na paprice s těstovinou zakončeno palačinkou s jahodami a šlehačkou.
Večer děti zakončily výtvarným ztvárněním dnešního dne.
Dobrou noc
oss!
