Každý rok je to stejné, ale vlastně také úplně jiné. Stejné je období, dojo, soustředění na Husovce i závěrečné zkoušky na vyšší kyu. Jiné je to v tom, že jde jednak o nové žáky, nebo i staronové, ale o rok starší, technicky, fyzicky i mentálně vyzrálejší. Je radost pozorovat ten posun, ať už je to rychlejší adaptace na soustředění bez přítomnosti rodičů, zvládnutí nových technik, kombinací, či kata, nebo změna postoje k tréninku. To všechno formuje malé bojovníky a naznačuje směr jejich cesty Karate.
Soustředění jsme si opět náramně užili, moc tréninků karate jsme neměli, ale těch máme za celý rok dostatek. Spíše jsme se věnovali poznávání okolí Pece pod Sněžkou, společným hrám i zpěvu u večerního ohně, nechyběla ani střelba z luků, praků a vzduchovek a opět jsme se podívali na zásady první pomoci a zopakovali nějaké obvazové techniky.
Po soustředění jsme měli ještě týden do závěrečných zkoušek na vyšší kyu. Zkouška samotná je vlastně více mentální zkouškou než zkouškou technickou, jelikož všechny pozoruji celý rok na trénincích a vím o jejich přednostech i slabinách. Více zkoušené rozhodí, když jsou přítomní rodiče, před kterými se chtějí samozřejmě ukázat v tom nejlepším světle. Letos všichni nominovaní zkoušku zvládli, i když někteří až na podruhé.
Nechybělo ani vyhlášení ankety Bojovník roku.
Nikdy nesrovnávám děti mezi sebou, vždy se snažím ocenit jejich individuální přístup a pokrok v tréninku, což samozřejmě odpovídá jejich docházce na tréninky během roku. Letos pohár pro Bojovníka roku získal Míša Šlosar, který vystrčil hlavu z ulity a stal se opravdovým bojovníkem.
Tak zase v září na viděnou!
Oss!
